subglobal1 link | subglobal1 link | subglobal1 link | subglobal1 link | subglobal1 link | subglobal1 link | subglobal1 link
subglobal2 link | subglobal2 link | subglobal2 link | subglobal2 link | subglobal2 link | subglobal2 link | subglobal2 link
subglobal3 link | subglobal3 link | subglobal3 link | subglobal3 link | subglobal3 link | subglobal3 link | subglobal3 link
subglobal4 link | subglobal4 link | subglobal4 link | subglobal4 link | subglobal4 link | subglobal4 link | subglobal4 link
subglobal5 link | subglobal5 link | subglobal5 link | subglobal5 link | subglobal5 link | subglobal5 link | subglobal5 link
subglobal6 link | subglobal6 link | subglobal6 link | subglobal6 link | subglobal6 link | subglobal6 link | subglobal6 link
subglobal7 link | subglobal7 link | subglobal7 link | subglobal7 link | subglobal7 link | subglobal7 link | subglobal7 link
subglobal8 link | subglobal8 link | subglobal8 link | subglobal8 link | subglobal8 link | subglobal8 link | subglobal8 link

 

 

 

 

 

 

Čtyři témata pro Petra Žaloudka

 

Dělat rozhovor s Petrem Žaloudkem, vedoucím Divadla bez zábran a jedním z mluvčích Gay a lesbické ligy, je jako zkoušet zastavit rozjetý parní válec. Vůbec se nezastaví. Otázek nebylo třeba, vše podstatné řekl Petr sám.

O adopci

Co se týče adopcí... jsou tři typy, opatrovnictví, pěstounství a adopce. Pěstounství je takový nejnižší stupeň, máte nějaké povinnosti a práva, ale minimální, opatrovnictví tam už jste daleko víc zodpovědný, to jsou třeba případy synovců, neteří, u adopcí už jsou všechna důležitá práva a povinnosti i s tím a to je ten důležitý rozdíl, že jste jako rodič zapsaný v matrice. Pěstounství a opatrovnictví zákon nezakazuje, to může klidně nastat…ono totiž vůbec nejde o adopce, v tom smyslu, že gay a lesbický pár vyrazí do domova a tam si vybere dítě. Dneska už spousta g/l párů dítě vychovává, jsou to děti z předchozích vztahů. Asi to bude znít blbě ale pro mě není problém zplodit dítě. Já můžu uzavřít manželství, zplodit dítě a po domluvě s tou ženou mi zůstane v péči. Ten zákon říká že partner je povinen pečovat o dítě z předchozích vztahů. Vemte si příklad z praxe. Lesbický pár, žena má syna a je jeho biologickou matkou. Klukovi je dneska 16, ale vychovali ho spolu od 5 nebo 6 let. Ta matka už žije sama, tatínek se moc nehlásí, sice někde je, ale není jakoby, ona nemá rodiče, on nemá rodiče, takže to dítě nemá z její strany nikoho kromě ní. Ta její partnerka má rozvětvenou rodinu, takže ten kluk tam má odmalička babičku, dědečka, tam ho všichni berou. A kdyby se s tou biologickou matkou cokoliv stalo, a nemusí to být smrt, stačí dlouhodobá hospitalizace v nemocnici z nějakého důvodu, tak toho kluka přestože má lidi kteří ho milujou, vlastně rodinu, šoupnou do domova. A to je ta otázka těch adopcí. Možnost adoptovat dítě biologického potomka partnera.

Já mám vdanou ségru která má dvě malé děti, mám bratra, který má malého syna. Kdyby se stalo něco se sestrou nebo švagrem nebo s bráchou a švagrovou, kdo se bude starat o ty děti. Tam bych to měl být logicky já, protože naši už mají nějaký věk a nevím jestli by zvládli dvě malé děti a tohle řeší dánský zákon k oboustranné spokojenosti jak g/l komunity tak veřejnosti. Tam jsou adopce povoleny, ovšem s tou výhradou, že ten adoptovaný musí být biologický příbuzný jednoho z těch dvou partnerů. To znamená, že můžete adoptovat buď dítě partnera, nebo jakéhokoliv příbuzného jednoho z partnerů, to znamená synovce, neteř, prasynovce. To by byl podle mě směr, kterým by se to mohlo ubírat, navíc ministerstvo zákon o zákazu adopcí neustaví, na tom se shodnem všichni. Jako kdybyste vstoupil do manželství a nemohl koupit svůj dům, jako že vám vznikem nějakého práva vznikne nějaký zákaz. Takže ten princip je špatně.

O rodině

Argument zní, rodina má výsady, protože plodí děti. Ale proboha, to je lež. Žádná z výhod spojená s manželstvím není podmíněna tím, jestli ten pár má nebo nemá děti. Kdyby to tak bylo, tak bych to chápal, ale…

Jediný výhody, který jsou spojený s dětmi, jsou odpočet na daních, a ten máte ať jste či nejste ženatý nebo vdaná. Porodné, to dostanou všechny ženy bez rozdílu stavu a přídavky na dítě úplně stejně, dostanou to všichni bez rozdílu stavu, takže to, že manželství má výhody protože plodí děti, to je lež. Navíc, v zákoně o rodině je sice věta, že manželství vychovává děti, ale není tam že je určeno k plození a výchově dětí. A znovu opakuji, žádná z výhod manželství není spojena s dětmi. Já jsem říkal, fajn, nedávejte nám registrované partnerství, ale zrušte všechny výhody bezdětným párům….

O chybějících životních vzorech

Pokud budeme tvrdit, že na to společnost není připravená, tak na to nebude připravená nikdy. Existuje spousta párů, které ty děti dneska vychovávají . Nepostřehl jsem že by ty děti byly poškozené, pod tlakem, apod. Naopak mám dva kamarády, kteří vychovávají syna jednoho z nich, ten kluk říká tátovi tati a tomu druhému jménem. On mu neříká strejdo, on mu říká jménem. Pro toho kluka jsou ti dva tatínci obrovská výhoda, protože s ním chodí na motokáry, na fotbal, chodí spolu jako jedna rodina.

Mužský nebo ženský vzor, to je blbost. Prosím vás, je paní poslankyně Parkanová ženský vzor? Když sedí v parlamentu, zatímco se její manžel stará doma o rodinu? Co je mužský a ženský vzor? Je mužský vzor, že spravuju auto a vrtám se v elektrice? Nebo že montuju doma kohoutky? Kohoutky u nás doma montuje moje heterosexuální maminka, protože tatínek je na to línej, tatínek vaří. Je to mužský vzor, když tatínek vaří, nebo to je špatně? Můj tatínek je vynikající kuchař. Je to špatně? Má ten chlap teda chodit v montérkách a jeho žena být u plotny? Ukažte mi rodinu, kde to takhle funguje? Jednu jedinou. Já ji neznám. Rodinu, kde by to bylo takhle rozdělený neznám.

Já bych to chápal, kdyby ta rodina žila izolovaně od okolí. Dělaly se výzkumy, co je pro dítě vzor. Víte co je na prvním místě? Filmové postavy, žádná maminka nebo tatínek. Pro mě, třeba osobně jako vzor chlapa, teď se tatínkovi omlouvám, byl dědeček. To dítě má učitelky, učitele, sousedy, příbuzné. I v té homosexuální rodině nežijí ve vakuu. Mého partnera berou děti mých příbuzných jako strejdu, protože žije se mnou. Tyhle malé děti s tím nemají problémy.

O pohledu na souložící rodiče

Já mám takový oblíbený žertík, který říkám lidoveckým poslancům. Kdyby ten argument, že z dítěte vychováte homosexuála byl platný, tak podle této logiky bych já musel být heterosexuál, protože mám heterosexuální rodiče. To by vlastně znamenalo, že homosexuálové neexistují, protože každý z nich má heterosexuální rodiče. Svěřujme tedy gay párům jenom holčičky, ty pak budou na chlapy a lesbám jen chlapečky, ty budou jen na holky. (smích) To je jen můj hec, samozřejmě.

Já se vždycky ptám, když někdo přijde, jestli viděl své rodiče souložit? Viděl jste své rodiče souložit?

(Já: neviděl.)

No vidíte, já taky ne a kde by teda to dítě získalo nějaké homosexuální návyky…že dám chlapovi pusu? Já svému tatínkovi dávám dodneška pusu, stejně jako mamince, nebo ségře. Švagrovi teda ne, to už je jiná kategorie. Takže já nechápu, jak by se dítě mohlo stát homosexuálním jen proto že ho vychovávají dva chlapi nebo dvě ženské. Ostatně mého bratrance vychovaly babička s tetou a není homosexuální. Je to chlap jako hora a nevypadá, že by mu chyběly vzory.

Víte, dodneška není jisté, jak homosexualita vzniká. Je několik teorií. S výzkumy je problém, protože když je děláte, nesmíte se ptát na sexuální orientaci.

Pro mě osobně homosexualita znamená, že se zamilovávám do stejného pohlaví, nikoli že s ním spím. Já znám spoustu kluků kteří jsou gayové a spoustu holek které jsou lesby a nikdy neměli sex se stejným pohlavím.

Kolika lidí si myslíte, že se týká zákon o registrovaném partnerství? Já totiž vycházím z toho, že se týká i lidí, kteří žijí v mém okolí, mé maminky, mého švagra, každého na koho to má nějaký dopad. Takže když vememe že je 2% lidí, kterých se zákon týká přímo a každý z nich má jenom čtyři lidi, kteří se o něj nějak zajímají nebo má s nimi nějakou vazbu, tak najednou jste na miliónu lidí. To znamená, problematika registrovaného partnerství se týká 10% lidí této země a možná že to je víc. To číslo můžeme zvyšovat, na 5% a pak se to týká dvou miliónů.

 

Pavel Fojtík

 

 

Zpět na Homepage

Mapa stránek | Kontakt | ©2006 Harčaríková Monika; VOŠP