subglobal1 link | subglobal1 link | subglobal1 link | subglobal1 link | subglobal1 link | subglobal1 link | subglobal1 link
subglobal2 link | subglobal2 link | subglobal2 link | subglobal2 link | subglobal2 link | subglobal2 link | subglobal2 link
subglobal3 link | subglobal3 link | subglobal3 link | subglobal3 link | subglobal3 link | subglobal3 link | subglobal3 link
subglobal4 link | subglobal4 link | subglobal4 link | subglobal4 link | subglobal4 link | subglobal4 link | subglobal4 link
subglobal5 link | subglobal5 link | subglobal5 link | subglobal5 link | subglobal5 link | subglobal5 link | subglobal5 link
subglobal6 link | subglobal6 link | subglobal6 link | subglobal6 link | subglobal6 link | subglobal6 link | subglobal6 link
subglobal7 link | subglobal7 link | subglobal7 link | subglobal7 link | subglobal7 link | subglobal7 link | subglobal7 link
subglobal8 link | subglobal8 link | subglobal8 link | subglobal8 link | subglobal8 link | subglobal8 link | subglobal8 link

 

 

 

 

 

  MARTIN KRAFL

- PRŮKOPNÍK COMING OUTU V ČECHÁCH

Když v sedmnácti letech Martin Krafl (35) přišel studovat z Teplic do Prahy zahraniční obchod na fakultě VŠE, ještě nemohl tušit, že jeho profesní kariéra toho nebude mít s obchodem mnoho společného. Pracoval na krajském úřadě, pro prezidentskou kancelář, v České televizi. Kdo ví, kam ho nohy ponesou dál?

Kraflova česko - německá rodina žijící v zahraničí hledala pro syna takový studijní obor, kde by uplatnil jazyky a mohl cestovat, což před listopadem bylo výsadou. Na podzim roku 1989 nastoupil na fakultu VŠE a podle jeho slov přišlo po pár měsících deprimující zjištění. Přednášelo se z Marxova kapitálu a podobných textů. Příchod Sametu ochromil školu na půl roku, protože nikdo nevěděl, co se má učit, a tak se Krafl rozhodl studovat sám ze zahraničních skript, které se u nás začaly objevovat. Zlom přišel ve chvíli, kdy zjistil, že se ze skript učí souběžně i profesoři a jsou na přednášce o kapitolu pozadu než on.

„Rodiče byli tehdy rozvedení, já jsem neměl finanční podporu, sedět na přednáškách nemělo smysl a já se musel rozhodnout co se životem,“ vzpomíná v exkluzivním rozhovoru pro Homodomov Krafl. Začal souběžně se školou pracovat jako asistent produkce v britské divadelní společnosti a později založil její české zastoupení. V repertoáru byly také hry Václava Havla Audience a Vernisáž. Na jedné premiéře v Semaforu byla i Dagmar Veškrnová. Že se potkají ještě někde úplně jinde asi netušil. Podařilo se mu dostat v rámci stipendia do Vídně, kde studoval rok mezinárodní vztahy a vlastní iniciativou získal další stipendium od německé vlády, ke studiu germanistiky ve Trieru. Protože zjistil, že se v životě už asi obchodu věnovat nebude, že VŠE nedokončí, ale nechal se přesvědčit svým přítelem, že bez vysokoškolského vzdělání se nikam nedostane. „Je to trochu zdrcující“, říká, „protože lidem stačí jen váš titul. Na moji diplomovou práci (napsal ji na téma Vstup britské divadelní společnosti na český umělecký trh) se nikdo nikdy neptal.“ Školu nevidí ale jen černě, říká, že mu dala vynikající jazykové vybavení.

Po roční práci producenta v umělecké agentuře, která nabízela českým hercům spolupráci na zahraniční produkci, vstoupil do světa médií. Opět ho někdo přesvědčí, aby se přihlásil do konkurzu a poté tři roky pracoval jako moderátor zpráv, nejprve v rádiu a pak v televizi. K tomu všemu ještě studoval soukromě dva roky na DAMU.

Pokud platí přísloví, že štěstí přeje připraveným, pak to je určitě případ Martina Krafla. Díky doporučení své vysokoškolské profesorky, která věděla, že na Hradě hledají někoho mladého, kdo mluví německy a má zkušenosti s médii, přišel ve svých pouhých čtyřiadvaceti letech pracovat do prezidentské kanceláře. To, že se stane jejím tiskovým mluvčím, ovlivnily ale až další události. Na jaře 1998 byl vyslán na jeden den do Insbrucku, kde byl v té době hospitalizován prezident Havel, aby zorganizoval tiskovou konferenci, protože uměl perfektně německy a znal práci s médii. Ihned potom z Prahy přišel fax s jeho jmenováním zástupcem prezidentské kanceláře pro tuto mimořádnou situaci. Ze dvou dnů se stalo třiadvacet a pro obyčejného tiskového referenta to bylo podle jeho slov druhá maturita. „Byl jsem zástupcem Kanceláře prezidenta České republiky doslova čtyřiadvacet hodin denně“, řekl k tomuto období v rozhovoru pro Lidové noviny novinářce Martě Švagrové. „Pan prezident se ocitl na hranici života a smrti, pro paní Havlovou to byla jedna z nejtěžších chvil v životě vůbec a já jsem stál vedle nich velmi blízko“. Krafl byl „hozen do vody“ a nejenže se neutopil, ale prokázal zde svou houževnatost a smysl pro odpovědnost.

V dětství jako žák pořád četl, hlavně z jakéhosi pocitu odpovědnosti za přípravu k předmětu a ten pocit mu zůstal. Kromě čtení se také v dospívání věnoval rok výrazovému tanci. „Když jsem se naučil soustředit, zjistil jsem, že mě to uvolňuje a inspiruje k myšlenkám,“ svěřil se Markétě Maláčové v magazínu Právo. Schopnost vyjádřit se mu pomáhá v tom co ho celý život hlavně baví a to je komunikace.

„Martin je nesmírně pečlivý člověk, který má dopodrobna promyšleny veškeré detaily. Pokud připravuje nějaké jednání, nenechá nic náhodě a velmi podrobně a zodpovědně se připravuje, improvizace není jeho oblíbená činnost. Představa, že osaměle žijící muži myslí jen na sebe je falešná, Martin je ochoten pomoci svým přátelům i o půlnoci. Na druhou stranu – pokud se nejedná o krizovou situaci, tak ztrácí pojem o čase a stává se, že přijde na soukromou schůzku o několik desítek minut později – to se ale rozhodně netýká práce,“ dodává Kraflův bývalý spolupracovník Zdeněk Bouček.

9. září 2000 vychází v sobotních Lidových novinách článek s titulkem Mluvčí Hradu: Nemám důvod skrývat, že mám přítele. Krafl se totiž rozhodl přejít do protiútoku. Co se tehdy stalo? „Určitá skupina novinářů mě tehdy dostala do situace, kdy jsem mohl být vydíratelný kvůli něčemu, o čem společnost zatím nevěděla,“ vysvětloval Krafl v rozhovoru s Davidem Koubkem pro internetový server studentů Vysoké školy ekonomické.

Další negativní zkušenost s bulvárem zaznamenal, když o něm začal psát dnes již zaniklý deník Super. Doteď si pamatuje, že na některé články běžela reklama na Nově. Poté, co tam jednou hlásili: „Kupte si Super, mluvčí Hradu střídá chlapy“, tak se mu doma maminka s babičkou zhroutily. Tehdy pocítil bezmoc z toho, že se proti tomu nedokáže účinně bránit. Reakce veřejnosti k jeho coming outu byly ale v 95% kladné a to mu pomohlo.

Se svými zkušenostmi by po odchodu z Hradu určitě mohl pracovat na jakémkoliv vysokém postu. On ale odmítl komerční nabídky a poněkud překvapivě přijal místo mluvčího krajského úřadu Středočeského kraje. Na Hradě to byl podle jeho slov trochu uzavřený svět a on si chtěl zkusit práci na regionální úrovni. Krafl je ale mužem změny a po necelém roce se stal mluvčím České televize.

Má rád lidi přímé, houževnaté, upřímné a flexibilní. Pokud se ohlédneme za jeho kariérou, nezbývá než konstatovat, že souhrnem těchto vlastností je Martin Krafl sám.

Pavel Fojtík

 

Rozhovor Pavla Fojtíka s Martinem Kraflem

 

Zpět na Homepage

Mapa stránek | Kontakt | ©2006 Harčaríková Monika; VOŠP