subglobal1 link | subglobal1 link | subglobal1 link | subglobal1 link | subglobal1 link | subglobal1 link | subglobal1 link
subglobal2 link | subglobal2 link | subglobal2 link | subglobal2 link | subglobal2 link | subglobal2 link | subglobal2 link
subglobal3 link | subglobal3 link | subglobal3 link | subglobal3 link | subglobal3 link | subglobal3 link | subglobal3 link
subglobal4 link | subglobal4 link | subglobal4 link | subglobal4 link | subglobal4 link | subglobal4 link | subglobal4 link
subglobal5 link | subglobal5 link | subglobal5 link | subglobal5 link | subglobal5 link | subglobal5 link | subglobal5 link
subglobal6 link | subglobal6 link | subglobal6 link | subglobal6 link | subglobal6 link | subglobal6 link | subglobal6 link
subglobal7 link | subglobal7 link | subglobal7 link | subglobal7 link | subglobal7 link | subglobal7 link | subglobal7 link
subglobal8 link | subglobal8 link | subglobal8 link | subglobal8 link | subglobal8 link | subglobal8 link | subglobal8 link

 

 

 

 

 

CO NA TO ODBORNÍCI?

 

Abychom si dokázali udělat obrázek o tom, jaká situace ohledně homosexuálních rodin panuje a jaká by panovat mohla, oslovili jsme několik odborníků a požádali je o vyjádření k dané problematice. Z dvaceti oslovených dětských domovů, kojeneckých ústavů a jiných zařízení zabývajících se náhradní rodinnou péčí, do uzávěrky zareagovali jen někteří, ale překvapivě s prakticky totožnými názory.

 

Dana Prantlová, sociální pracovnice DD Hrochuv Týnec (http://katalog.seznam.cz/49/26/30-detsky-domov-se-skolou-a-stredisko-vychovne-pece-hrochuv-tynec.html?sekce=742)

Sama za sebe mohu říci, že s touto problematikou nemám vůbec žádný problém. Myslím si, že pro dítě je rozhodující, aby ho měl někdo rád a přijímal ho takové jaké je. Dítě podle mě nejvíc trpí tím, že mu chybí zázemí, pocit jistoty, bezpečí a sounáležitosti, které vytváří jakákoliv fungující rodina (kterou vytváří zas jen milí, laskaví a obětaví lidé), a kterou v žádném případě nelze nahradit byť sebelépe fungující ústavní péčí. Ze své praxe vím, že je spousta dětí, které vyrůstají jen s jedním rodičem (osiřelé děti, děti z rozvedených manželství, kde druhý rodič ztratí zájem apod.), tudíž i jim chybí vzor tzv. úplné rodiny s mužem a ženou. Není to ideální stav, ale pokud tyto děti vyrůstají v laskavém a bezpečném prostředí, je jedno, kdo ho vytváří. Navíc díky přirozenosti a bezprostřednosti dětí, které nevidí problémy tam, kde je hledají dospělí, se jim dá snadno vysvětlit, že jinde to je nebo může být trochu jinak.

 

KU Svitavy (http://katalog.seznam.cz/36/66/13-kojenecky-ustav-a-detsky-domov-svitavy.html?sekce=742)

Domníváme se, že k adopci není dostatek právně volných dětí ani pro heterosexuální páry, které čekají v ČR v průměru 3-5 let. Chybí však pěstouni pro starší nebo zdravotně hendikepované děti případně děti jiného etnika. Potom by za určitých okolností byla pro dítě vhodnější homosexuální rodina než ústav. K pěstounské péči se však ve většině případů vyjadřují i biologičtí rodiče a bylo by pravděpodobně třeba brát v úvahu i jejich přání a názory, vždy by měla asi přednost "normální" rodina. Je otázkou zda by potom tyto páry byly ochotny vychovávat i výše uvedené často problémové děti. (...)

 

I. Plzáková, KU Plzeň (http://katalog.seznam.cz/21/99/01-kojenecky-ustav-s-detskym-domovem.html?sekce=742)

Musím podotknout, že jsem se zatím nikdy podobnými otázkami nijak hlouběji nezabývala, když to teď dělám, mé názory jsou ambivalentní. Myslím, že bych potřebovala mít hlubší znalosti o homosexuálních diodách a jejich problematice. Pohybuji se zčásti v oblasti náhradní rodinné péče /NRP/, myslím, že si veřejnost málo uvědomuje, ze v DD nejsou sirotci, ale děti, které mají své rodiče, kteří se "jen" nemohou, nechtějí či nedokáží o své děti postarat. Jsou-li děti právně volné, řeší se jejich osud některou z forem NRP, přednostně heterosexuálními páry, ale i samožadateli. Tím se dostáváme i k ochuzení dítěte o opačný vzor. Tento argument, myslím, nemůže obstát, neboť k tomuto dochází i v mnohých "běžných" rodinách, kde muž /např. živitel/ neparticipuje často na výchově dětí, dále problematika rozvedených či "programově" svobodných matek, atp. Většině starších dětí, které dlouhodoběji vyrůstají v DD či se tam dostaly ve starším věku bych /jako to je nyní zejm. u pěst. péče/ nechala možnost volby - otázka tolerance k netradičnímu páru. Zatím se obávám, že by takovéto výchovné prostředí mohlo dětem nejen prospět, ale i je sekundárně traumatizovat /nepochopením/ zejm. ve smyslu netolerance odlišností/ okolí. Věřím, že bude docházet k přehodnocování náhledu společnosti, vzpomeňme na stigma např. "nemanželského" dítěte ještě v 2. pol. minulého století. Zatím, myslím, by měl být vždy zohledněn profit sociálně osiřelého dítěte!! Žádosti homosexuálních párů o NRP bych posuzovala velmi individuálně. Nedomnívám se, že by odlišná sexuální orientace znamenala neschopnost býti rodičem i v rámci páru.

 

Lenka Kompánková, sociální pracovnice DD Planá (http://www.ddplana.cz/)

Určitě existuje mnoho argumentů pro i proti náhradní rodinné péči v homosexuální rodině. Z jedné strany je asi homosexuální pár schopen zajistit lepší přípravu dítěte na život než dětský domov, ale z druhé strany jsem toho názoru, že by na dítě byl vyvíjen obrovský nátlak ze strany společnosti - kamarádi, spolužáci, rodiče spolužáků... Asi je pro dítě jednodušší vysvětlit, že žije v dětském domově než to, že žije např. s mámou a tetou, které se na ulici drží za ruce. Chybějící mužský či ženský vzor nepovažuji za nejdůležitější argument, neboť v současné době existuje mnoho svobodných, popř. rozvedených rodičů, kteří rovněž vychovávají své děti sami. Jistě by role opačného pohlaví v rodině chyběla, ale netýká se to jen homosexuálních rodin. Dítě bych asi do výchovy homosexuálnímu páru nedala, ale ne z důvodu ohrožení výchovy dítěte ze strany homosexuálů, ale ze strany okolí. Musíme si také uvědomit obrovský tlak na společnost ze strany církve, která odmítá otevřené projevy homosexuality a považuje je za ohrožování mravní výchovy dětí. Argumentů na obou stranách je skutečně mnoho. Myslím si, že společnost časem dojde k závěru, že je lepší děti svěřovat do péče homosexuálním párům než do ústavní výchovy.

 

DD Dolní Počernice (http://www.dddp.wz.cz/)

Jsme přesvědčeni, že některé homosexuální páry žijí v lepší atmosféře než klasické páry. Co se týče adopce a pěstounství - je vždy důležité posuzovat individuálně, protože přeci jenom je to pro nás nestandardní. V posledních letech ubývá dětí, které jsou právně volné a mohou tak být svěřeny do náhradní rodiny a to klasické, proto nevím, zda se vůbec bude někdo problémem osvojování dětí zabývat ohledně homosexuálních páru.Většina dětí umístěných v DD má totiž své rodiče, kteří nejsou schopni se o své děti starat. (...)

 

Resumé:

Vzhledem k nedostatku právně volných dětí umístěných v dětských domovech a kojeneckých ústavech by měli pracovníci těchto ústavů zájem na tom, upřednostnit rodiny "klasické" či jednotlivce a poté homosexuální páry využít pro děti neumístitelné, pro které by byla homosexuální rodina pozitivem. Není však právě tato skutečnost diskriminací? V zásadě se odborníci shodují, že po složitém přezkoumání žádosti by jim nebyly adopce či svěřování do pěstounské péče proti srsti a vzhledem k tomu, že cesta je náročná i pro heterosexuální páry (viz. článek zde), nejednalo by se o neběžný postup. Ani postrádání jednoho z vzorů, mužského či ženského, se v dnešní společnosti nezdá býti skutečným problémem, kámenem úrazu je však hendikep ve společenském postavení, neboli případná netolerance okolí. Je tedy možné, že jakmile se společnost vyvine k dospělejším názorům, čeká adopce a osvojování i české gaye a lesby? Podle trendů západních společností, se tak dá očekávat a odpovídal by tomu i názor těch, kteří dětem rozumí nejlépe, pracovníků dětských domovů i kojeneckých ústavů.

Monika Harčaríková

Pavel Fojtík

 

Zpět na Homepage

Mapa stránek | Kontakt | ©2006 Harčaríková Monika; VOŠP