subglobal1 link | subglobal1 link | subglobal1 link | subglobal1 link | subglobal1 link | subglobal1 link | subglobal1 link
subglobal2 link | subglobal2 link | subglobal2 link | subglobal2 link | subglobal2 link | subglobal2 link | subglobal2 link
subglobal3 link | subglobal3 link | subglobal3 link | subglobal3 link | subglobal3 link | subglobal3 link | subglobal3 link
subglobal4 link | subglobal4 link | subglobal4 link | subglobal4 link | subglobal4 link | subglobal4 link | subglobal4 link
subglobal5 link | subglobal5 link | subglobal5 link | subglobal5 link | subglobal5 link | subglobal5 link | subglobal5 link
subglobal6 link | subglobal6 link | subglobal6 link | subglobal6 link | subglobal6 link | subglobal6 link | subglobal6 link
subglobal7 link | subglobal7 link | subglobal7 link | subglobal7 link | subglobal7 link | subglobal7 link | subglobal7 link
subglobal8 link | subglobal8 link | subglobal8 link | subglobal8 link | subglobal8 link | subglobal8 link | subglobal8 link

 

 

 

 

 

ZÁVĚREČNÁ STUDIE

Všeobecnou otázkou v době přijetí zákona o registrovaném partnerství je, zda-li postupně dojde i ke schválení adopcí homosexuálními páry. Na cestě za obhajobou či vyvrácením těchto adopcí, je nutné si vysvětlit mnoho pojmů a pochopit všechny problémy gay a lesbické komunity. Je třeba poznat nejen konkrétní případy či studie ze zahraničí, ale oslovit širokou škálu odborníků a hlavně: diskutovat s těmi, jichž se to nejvíce týká. Potencionální homosexuální osvojitele. Jaké jsou tedy argumenty pro a proti?

Pojem homosexuální rodina nemá v našem prostředí tradici. V případě dětí vyrůstajících v homosexuální rodině se mluví o nebezpečí traumatu. Jsou obavy o zdravý vývoj dítěte ve stejnopohlavní rodině oprávněné?

Respektovaná Asociace amerických psychologů uvádí studii Charlotty J. Patterson z University Virginia, která mimo jiné shrnuje názory soudu při sporu o výchovu dětí. Soudy někdy předpokládají, že gay a lesbické páry se k úloze rodiče nehodí, což nemá žádné empirické opodstatnění. Další názory, že dítě v takové rodině bude náchylnější k duševním poruchám, bude mít narušenou sexuální identitu a trpět v sociálních vztazích se ve studii ukázaly jako nepodložené. Její závěr je, že domácnost vedená homosexuály se od ostatních neliší a umožňuje dítěti jeho psychosociální vývoj.

Některé názory českých odborníků odrážejí nejistotu a mohou být založeny spíše na domněnkách, než na podložených zdrojích. Podle Libuše Tomkové z Fondu ohrožených dětí, praxe ukazuje, že děti, které vyrůstaly v prostředí, kde chyběl mužský nebo ženský vzor, měly v dospělosti problémy. Chybějící vzory není ale to, čeho by se námi oslovení pracovníci z dětských domovů obávali. „Dítě nejvíc trpí tím, že mu chybí zázemí, pocit jistoty a sounáležitosti, který vytváří jakákoli fungující rodina a kterou nelze nahradit byt sebelépe fungující ústavní péčí. Ze své praxe znám spoustu dětí, které vyrůstají jen s jedním rodičem, a tudíž jim chybí vzor úplné rodiny. Není to ideální stav, ale pokud tyto děti vyrůstají v laskavém a bezpečném prostředí, je jedno, kdo ho vytváří,“ uvádí Dana Prantlová, sociální pracovnice dětského domova v Hrochově Týnci. Lenka Kompánková , zaměstnankyně dětského domova v Plané nepovažuje chybějící mužský či ženský vzor za nejdůležitější argument. „Dítě bych asi do výchovy homosexuálnímu páru nedala,“ říká, „ne z důvodu ohrožení dítěte, ale kvůli tlaku okolí. Musíme si uvědomit obrovský tlak na společnost ze strany církve, která považuje otevřené projevy homosexuality za ohrožování mravní výchovy dětí. Myslím si, že společnost časem dojde k závěru, že je lepší děti svěřovat do péče homosexuálním párům než do ústavní výchovy“.

Psycholožka Alena Paloušová se nedomnívá, že by výchova dítěte z dětského domova v homosexuální rodině ohrozila jeho sexualitu. Obává se ale, jestli je jednopohlavní rodina schopna otevřít se vnějšku. Paní Jana , matka třináctileté dcery, kterou vychovává spolu se svou přítelkyní, si tohle nemyslí. „Když dcera měla začít chodit do školy, začaly jsme jí naznačovat, že my doma jsme jedna varianta rodiny,“ svěřuje se, „dovolím si říct, že s tím nikdy neměla problém.“

Svůj názor prezentuje i Petra Kočí ze Sdružení pěstounských rodin. „Jsem přesvědčená, že pro každé dítě z dětského domova by byla lepší rodina než ústav. Existuje velké procento rozpadlých rodin, proto mi představa dítěte v náhradní jednopohlavní rodině připadá v pořádku. Mužství a ženství se v dítěti aktivně vytváří už v raném věku, proto se mi některé názory na vzory zdají vyhrocené."

Vzhledem k nesourodým názorům odborníků se nabízí otázka, zda případná adopce či pěstounství dětí jednopohlavními páry není jen strašák sloužící někomu, aby omezil práva homosexuální menšiny.

„Tady nejde vůbec o adopce v tom smyslu, že gay a lesbický pár vyrazí do domova a tam si vybere dítě,“ myslí si gay aktivista Petr Žaloudek. „Dneska už spousta jednopohlavních párů dítě vychovává, jsou to většinou děti z předchozích vztahů. Příklad z praxe. Lesbický pár spolu vychoval syna, jeho biologická matka s ním žije sama, tatínek se nehlásí. Ona už nemá rodiče. Její partnerka má rozvětvenou rodinu, takže ten kluk má odmalička babičku, dědečka, kteří ho všichni berou jako svého. Kdyby se s jeho biologickou matkou cokoliv stalo, stačí třeba dlouhodobá hospitalizace v nemocnici, tak ten chlapec přestože má vlastně rodinu, půjde do ústavního domova. A to je problematika adopcí. Možnost adoptovat dítě, biologického potomka partnera. V Dánsku jsou adopce povoleny s výhradou, že ten adoptovaný musí být biologický příbuzný jednoho z partnerů. Můžete adoptovat buď dítě partnera, nebo jakéhokoliv příbuzného jednoho z partnerů, to znamená synovce, neteř, prasynovce. To je podle mě směr, kterým by se to mohlo ubírat, “uzavírá.

K tomu opět Petra Kočí: „Reálně vzato by se téma náhradního rodičovství týkalo jen malého procenta páru.“ Je to dáno i tím, že v České republice je sice v dětských domovech umístěno enormní množství dětí, jen málo z nich je však právně volných k osvojení. Pro děti, které byly do domova umístěny, ale jejich rodiče nesvolili k adopci, se jeví jako vhodné řešení pěstounství neboli opatrovnictví. Jedná se o státem garantovanou formu náhradní péče, o které rozhoduje soud. Na rozdíl od adopce zaniká pěstounství s dosažením plnoletosti. Opuštěným dětem by tak mohlo být například dopřáno kvalitnější vzdělání než v ústavní výchově a předcházelo by se tak kriminalitě, kterou děti z domovů v dospělosti řeší své existenční problémy.

Pokud se tedy společnost obává negativního vlivu homosexuálů na malé dítě, který sice nebyl prokázán, ale stále se na něj odkazuje, bylo by pěstounství výbornou alternativou. Společnost se totiž k homosexuálům stále nedokáže postavit čelem. Říká jim naoko ano, ve skutečnosti se však bráni jejich zrovnoprávnění s jinými občany země. Měli bychom si proto zvyknout na pojem homosexuální rodina, gayové a lesby mají totiž na děti právo a pokud jej budou chtít plně uplatnit, měli by dostat příležitost. Adopce biologických příbuzných a pěstounství jsou v našich podmínkách ideálním řešením.

 

 

Martina Špatná

Pavel Fojtík

Monika Harčaríková

 

Zpět na Homepage

Mapa stránek | Kontakt | ©2006 Harčaríková Monika; VOŠP